Zveřejňujeme odpovědi Tomáše Pospíšila (s jeho souhlasem) na otázky redaktorky ČTK k aktuální situaci v lesnicko-dřevařském sektoru v souvislosti se situací na trhu s dřívím a výrobky z něj a s důsledky poklesu těžeb po kůrovcové kalamitě. Odpovědi mají mnohem širší přesah než pouze do trhu s dřívím a mohou být zajímavé i pro ty, kteří se přímo odbytem dříví nezabývají.

– Můžete zhodnotit aktuální situaci lesního hospodářství a trhu s dřívím? Jakým výzvám aktuálně lesníci a zpracovatelé čelí? Je zde případně i nějaký pozitivní trend?

Situace v lesním hospodářství se aktuálně opravdu nevyvíjí úplně pozitivně. Klimatické podmínky posledních dvou let (zvýšené množství srážek v průběhu vegetační sezóny) nám sice výrazně pomáhají se zlepšením vitality stromů, tím pádem je méně tzv. nahodilých těžeb, které jsou způsobovány větrem, sněhem nebo kůrovcem, ale proti tomu je možné postavit pokles stavební výroby a poptávky po výrobcích ze dřeva a celulózy. Pokud nedojde k oživení stavební výroby, tak se nezvýší ani poptávka po stavebním a ostatním řezivu a zpracovatelský pilařský sektor nebude schopen zaplatit lesníkům adekvátní cenu za dříví. Tržby za dříví jsou v tuto chvíli hlavním příjmem lesních hospodářů a tvoří často 80-90 % jejich obratu. Nezanedbatelným příjmem vlastníků lesů byla i veřejná podpora ve formě dotací do LH, ale situace ve státním rozpočtu není dnes ani do budoucna příznivá. Dotační zdroje se v současné době výrazně krátí nebo jsou úplně zastaveny. Jednoznačně pozitivním trendem je to, že kleslo napadení stromů biotickými škůdci (zejména kůrovci) a lesní hospodáři se mohli vrátit k plánovaným výchovným a obnovním těžbám. Pokud lesník těží jen to, co je poškozené a co musí zpracovat, tak mu to samozřejmě nepřináší tu hodnotu, kterou očekával. Pozitivním trendem, který se u nás stále více rozšiřuje je snaha o prodej těch nejcennějších sortimentů dříví prostřednictvím aukcí. Tímto způsobem lze dosáhnout vyšších cen dříví, ale jen u omezeného množství.

– Podle ČSÚ se loni snížila těžba dřeva o 26,4 procenta, oproti předchozímu roku se vytěžilo o 6,6 mil. m3 méně. Čím je snížená těžba způsobena? Je pokles těžby problematický, můžete objasnit proč?

Snížení objemu těžeb jednoznačně souvisí se snižováním objemu tzv. těžeb nahodilých, tj. těch, které jsou způsobeny větrnými polomy, sněhem, suchem nebo například kůrovci. V České republice se před rozvojem poslední kalamitní situace těžilo průměrně ročně kolem 15 mil. m3. V době vrcholu poslední kalamitní situace (2020-2022) dosahovala roční těžba až 35 mil. m3, tzn. více než dvojnásobku obvyklého množství. Pravidlem pro dlouhodobě udržitelné lesní hospodaření je to, že nebudete těžit v lese více než to co Vám ročně přiroste. Aktuálně zjištěný přírůst v našich lesích je cca 22 mil. m3. Pokud lesník nemá potřebu zpracovávat nahodilou těžbu a cenový vývoj na trhu není pozitivní, tak má možnost snížit celkový objem, a dosáhnout tím snížení nabízeného množství a tím i zvýšení poptávky a ceny. Snížený objem těžeb tudíž nevidím jako problematický, ale problematické vidím jeho výrazné meziroční kolísání. Ideální variantou pro primární producenty i sekundární zpracovatele je samozřejmě co největší vyrovnanost, a to na úrovni, který se co nejvíce blíží tomu, co nám v lese kontinuálně přirůstá.

– Jak je to s cenou za dříví, podle některých lesníků dlouhodobě klesá, dokazují to i data ČSU, podle kterých ceny dřeva a dřevěných výrobků byly v červenci meziměsíčně nižší o 5,4 procenta – jak se cena stanovuje a co pokles způsobuje?

Cena ‘kulatého‘ dříví nám opravdu v tuto chvíli u těch nejprodávanějších sortimentu již několik po sobě jdoucích kvartálů stagnuje nebo klesá. U nás samozřejmě cenu stanovuje tržní prostředí (nabídka a poptávka), protože jsme součástí evropského otevřeného trhu, takže možnost jakéhokoliv ovlivnění dosaženého zpeněžení je velmi obtížná. Středoevropský trh je významně propojený a Česká republika ve srovnání s jinými významnými producenty není natolik významným hráčem, že by mohla nějak ovlivňovat ceny. Evropě vládnou nadnárodní pilařské a papírenské koncerny, které stanovují obvyklou cenovou hladinu a často exportují pilařské výrobky mimo území EU (Amerika, Asie, Austrálie). Pokles cen dříví je v tuto chvíli způsoben zejména sníženou poptávkou po řezivu a výrobků ze dřeva a celulózy celosvětově.

– Jak se aktuální situace se sníženou těžbou a nízkými cenami promítá do trhu – o kolik mají lesníci nižší tržby, dochází například k nějakým strukturálním změnám v oblasti zpracovatelských odvětví, o kterých mluvil Uniles?

Aktuální situace se snižováním cen dříví a řeziva souvisí s tím, že chybí poptávka. Primární producenti tím pádem nabízejí nižší množství pro prodej, snižuje se jim obrat i tržby a dostávají se tak často do situace, kdy nejsou schopni pokrýt náklady a také nemohou investovat do technologických inovací a vyšší produktivity. Stávají se tím stále více nekonkurenceschopní. Nejvíce se to dotýká menších lokálních zpracovatelů, kteří nejsou schopni ustát finanční nestabilitu, a tak postupně ukončují svou činnost. Strukturální změny již probíhají a další lze očekávat. Velké koncerny, které mají významně nižší jednotkové náklady a jsou schopni exportovat do větších vzdáleností jsou schopny se částečně situaci přizpůsobit.

– Jaké vidíte pro lesní hospodářství a zpracovatelské odvětví řešení?

Dlouhodobé řešení pro lesní hospodářství vidím v tom, že společnost bude více podporovat lokální poptávku po stavbách a dřevěných výrobcích, tak aby vytvářely stabilní prostředí pro primární producenty a zpracovatele. Jinými slovy je to možné říct tak, že bychom měli naše dříví produkovat a zpracovávat co nejblíže konečnému využití, a nikoliv jej převážet napříč celým světem. Máme zde v ČR zdroj obnovitelné suroviny, ale neumíme jen efektivně využívat, protože nejsme zvyklí stavět stavby ze dřeva jako například ve se Skandinávii nebo Severní Americe a ve velkém ji vyvážíme bez přidané hodnoty. Propagace a podpora využívání dříví by měla být mnohem vyšší, protože spotřeba na jednoho obyvatele je méně než poloviční například ve srovnání se sousedním Rakouskem nebo Německem. Další příležitostí pro efektivnější lesní hospodářství je podle mého snižování nákladů využíváním tvořivých sil přírody, a to prostřednictvím přírodě bližších způsobů hospodaření. Je možné drahou lidskou práci a také materiál často nahradit přírodními procesy, které mnohem lépe pomohou vytvořit odolnější a pestřejší lesy budoucnosti. Společnost dnes očekává od lesního prostředí mnohem víc než jen surové dříví, a tak by plnění ekosystémových služeb (rekreačních, zdravotních, vodoochranných, půdoochranných atd.) mohlo být dalším zdrojem stabilnějších příjmů. Zkušenosti ze zahraničí (Německo, Švýcarsko apod.) nám ukazují cesty, kterými by se to mohlo ubírat.

– Je ČR v produkci dřeva soběstačná, kolik dřeva se doveze a kolik vyveze?

Česká republika je dlouhodobě v produkci dříví soběstačná, ale je to dáno spíše tím, že naše poptávka a spotřeba je velmi nízká. Jelikož neexistuje přesná statistika dřevozpracovatelských kapacit, tak také není možné přesně říct kolik dříví se u nás zpracuje na konečný výrobek nebo alespoň polotovar ve formě surového řeziva. Některé studie ale uvádějí, že je u nás cca 800-1000 zpracovatelů primárního dříví s tím, že dokáží zpracovat cca 14 mil. m3 dříví. Z toho je cca 60 % pilařské zpracování, 35 % papírenské zpracování a zbytek tvoří ostatní zpracovatelé jako například pro aglomerované materiály, palivo apod. Export našeho dříví v období před kalamitou činil cca 6-7 mil. m3, což bylo cca 50 % produkce. Import v té době dosahoval jen 1-2 mil m3, tedy zhruba 25 % celkového exportu. Bilance tedy pro Českou republiku vycházela velmi negativně. V období kalamity dosahoval celkový export až 18 mi. m3, tedy více než dvojnásobku. Situace se v současné době vrátila na původní hodnoty. V této souvislosti je také alarmující to, že se stále cenově vyplatí nakládat naše dříví do prázdných lodních kontejnerů a vyvážet jej do Asie v řádu statisíců až milionů kubíků.

– Ministerstvo zemědělství chce zpracování dřeva v ČR podpořit novou strategií, podle které by dřevostavby měly do roku 2035 tvořit až čtvrtinu nově postavených obytných budov v Česku. Je to podle Vás správný směr, jak podpořit zpracování dřeva v ČR, nebo jsou podle Vás i jiné možnosti?

Dle mého názoru je podpora smysluplného využívání dříví ve stavbách a dlouhodobých výrobcích správnou cestou ke zvyšování poptávky. Nahrazení betonu, plastu či jiných neobnovitelných surovin dřívím může společnosti přinést nejen dlouhodobou udržitelnost, ale také napomoci například dosáhnout uhlíkové neutrality. Naopak energetické zpracování dříví a biomasy považuji jen za dočasný transformační nástroj, který by měl postupně omezovat svoji významnost. Další cesta se samozřejmě bude postupně objevovat i v dalším technologickém pokroku zpracování celulózy například pro výrobu textilu či jiných materiálů, které mohou nahrazovat například bavlnu nebo umělé materiály z plastických hmot. Použití dřeva je velmi široké a věřím, že se jeho užití bude stále technologicky posunovat.

– Proč v Česku nedokážeme zpracovat více dřeva? Podle MZe připadá na export až 30 procent vytěženého dříví.

V České republice nedokážeme zpracovat více dříví, protože u nás neexistuje dostatečná poptávka po dřevěných výrobcích a stavbách ze dřeva. Naše společnost je zvyklá stavět z betonu a cihel, přestože mnoho zemí na sever od nás dříví používá v mnohem větším rozsahu. Naše legislativa nám také používání velmi omezuje, přestože to není založeno na reálných faktech. U nás třeba stále není možné stavět vícepodlažní budovy ze dřeva. Ze strany státních institucí také například není požadavek na využívání dříví při stavbě veřejných budov nebo například zvýhodnění u veřejných zakázek. Těch příkladů pro zlepšení podpory využívání dříví by byla celá řada, ale dříví by mělo být bráno jako strategická surovina a potom by se mohla také stát i součástí jiných oblastí podpory.

– Na co se dřevo vytěžené v ČR nejčastěji využívá?

Odpověď na tuto otázku je možné vyvodit již odpovědí výše. Zjednodušeně je však možné říct, že vzhledem k převládající druhové skladbě lesa, která je tvořena převážně jehličnany (cca 60 %) a z toho nejvíce smrkem, tak se nejvíce využívá jako stavební řezivo. Dále jako surovina pro výrobu celulózy a papíru a v neposlední řadě jako zdroj energie formou paliva, pelet a štěpky.



Pokud byste měla jakékoliv další dotazy nebo by Vám z mých odpovědí nebylo něco jasné, tak se neváhejte ozvat. Tiskové zprávy a jiné podněty Vám budeme jistě rádi zasílat, protože je v našem zájmu, aby byla oblast lesního hospodaření dobře vysvětlována. Momentálně je pro nás nejaktuálnější oblastí projednávaná novela zákona o myslivosti a také o lesích. Zde bychom byli velmi rádi za publikaci některých záležitostí, tak abychom mohli seriózně komunikovat jejich nezbytnost pro adaptaci lesů na klimatickou změnu.